Čísla o tom, jak soudy rozhodují, máme spočítaná z celého vzorku — najdete je v jak české soudy rozhodují. Statistika ale říká jen, co se děje obvykle. Neřekne, proč.
Proto tady rozebíráme jednotlivá rozhodnutí. U každého najdete, o jakou nemovitost šlo, jaké podíly drželi účastníci, co kdo navrhoval, jaké argumenty vznesl a jak je soud vyhodnotil — a jak to celé dopadlo.
Jak s tím pracovat
Je to skutečné rozhodnutí, ne modelový příklad. U každého uvádíme soud a spisovou značku. Anonymizaci — jména, adresy, někdy i částky — provedl soud při publikaci; my do textu nezasahujeme.
Není to předpověď vašeho sporu. České soudnictví není precedenční a rozhodnutí okresního soudu není závazné pro jiný soud. Užitečné je něco jiného: vidíte, která tvrzení soud považoval za rozhodná a která odmítl jako nepodstatná. To se opakuje napříč věcmi i tam, kde se výsledky liší.
Nevybíráme jen vyhrané případy. Zamítnuté žaloby jsou často poučnější — ukazují, co soud vyžaduje, aby vám věc vůbec mohl přikázat.
Co se v rozborech opakuje
Napříč rozebranými věcmi se vracejí čtyři věci:
Reálné rozdělení je skoro vždy mimo hru. U domu i bytu soud obvykle konstatuje, že rozdělit nejdou, a to je nesporné. Spor se pak vede jen o to, kdo věc dostane a za kolik.
Kdo mlčí, ten prohrává. Opakovaně soud věc přikáže tomu, kdo se řízení účastnil, doložil posudek a řekl, že o nemovitost stojí — proti tomu, kdo se nevyjádřil a k jednání nepřišel.
Solventnost se tvrdí, ale málokdy dokládá. „Druhý na to nemá” je nejčastější argument vůbec a projde jen zhruba v třetině případů, protože zůstane u tvrzení.
Znalecký posudek je téměř nenapadnutelný. Nesouhlas s cenou soud nepřesvědčí; uspějí prakticky jen námitky, že je posudek zastaralý.
Pokud vás zajímá, jak často k těmhle výsledkům dochází napříč celým vzorkem, čísla jsou v rozboru 585 rozsudků a v velikosti podílu a výsledku sporu.